February 2011

Filmový deník; Megamind

16. february 2011 at 17:16 I saw
Zelená za modrou! Ze Shreka se stala klasika a od jejich tvůrců jsem už nečekala něco tak užasného. Shreka studio zalomilo Zvonec a Konec. A Megamysl? Do smrti si budu vyčítat, že jsem kdy pochybovala. Už se mi to stalo vícekrát, naposledy to bylo s filmem Monstra vs. Vetřelci, kdy jsem nakonec oblíbila hudební scénu s americkým prezidentem a jeho hrou na klávesy s písní Axel F. Teď u Megamysla se mi líbila také hudební scéna, ale nejen ta, v tomto filmu bylo překvapivě hodně scén. Nevěřila bych, že se dá vymyslet ještě něco zcela nového a neokoukatelného. Tím myslím to zesměšnění zla, jakoby si ten film dělal ze zloduchů prdel. 

Na ukázku dvě scény, který mi vyrazily dech. Bylo jich víc, jak říkám...



Proč tenhle film miluju?
1. AC/DC
2. Megamind
3. Metro Man (Music Man) 
4. ryba jako robot
5. záchvaty smíchu

Moje hodnocení: *****

Téma týdne: Rasismus

14. february 2011 at 19:25 I think
Rasismus - nenávist odlišných lidí. Proč vlastně někteří nenávidí bílé, černé, žluté či míšence? Tenhle si myslí, že je něco více než druhý a ten druhý věří v opak. Ti dva k tomu můžou mít své důvody, buďto si navzájem ublížili a tím zavrhly i ostatní lidi téže barvy jako má jeho nepřítel. Také se mohlo stát, že si ani svou nenávist nedokáží vysvětlit a byli v mylném přesvědčení, že jsou lepší vychováváni. K tomu správní rodiče své děti vedou, aby si věřily a byly těmi nejlepšími. Takové děti ale dokáží být kruté a vyberou si vždy nějakou oběť, smutné je, že si jsou schopny vybrat i svou vlastní rasu. Ale proč tolik toho rozlišování? Vždyť jako lidé jsme stejná rasa, pes je taky pořád pes a je jedno jestli je černý nebo hnědý. Toho psa budete mít rádi jako černého, ale toho negra co se vám motá kolem baráku pro jistotu nahlásíte policii? Škodda, že si to málokdy uvědomíme. I mezi lidmi stejné barvy jsou spory, nevidím důvod, aby se hledaly odstíny. Nemá to cenu a tím to pro mě končí. 

Moje matikářka o sobě tvrdí, že je rasistka. (O tom není pochyb. pozn. redakce :D) Tato velice inteligentní paní s nehorázně vysokou výplatou, jelikož je zároveň zástupkyní a důchodkyní, nám jednou řekla, že by vypráskala všechy romy, protože nepracují, nic nedělají a jen stát zatěžují tím, že si berou dávky. Za to by u nás přivítala vietnamce, poněvadž jsou šikovní a rozvíjejí tady obchod. Podle mne je to trošku drsný názor. Kdyby jste věděli jaká je, pak byste teprve mohli posoudit. Sama se před studenty nehorázně vytahuje, tím kde všude byla, jak si koupila diamaty na dovolené v Dubaji atd...Určitě byste jí neměly rády. 

Já bych se bála veřejně mluvit o tom, že jsem rasistka, což nejsem. Ale jak vidíte na příkladu mojí matikářky, tak rasisti to ne vždy mívají v hlavě vpořádku a to můžou  mít pře jménem titul. :D 



Rumunská parodie na Avatar s překladem

10. february 2011 at 18:33 I saw
Objevila jsem super parodii na Avatar. Nějací kluci z Rumunska si to předělali po svém a naštěstí k tomu dali anglický titulky, které jsem Vám přeložila. Vážně povedené...:D





PSYCHOLOGIE SMOLAŘŮ NA OSCARA

stupneň jedna: odmítnutí
-dostali jsme oskara?
-neeeeee
-myslel jsem, že jsme ho vyhráli
-taky jsem si to myslel. musí to bejt chyba.napsali nás na sošku před pár dny. 

stupeň dvě: hněv
-nasrat jim i jejich sošce! oceňují filmy které se nikdo nedívá!zloději!ocenili oscary filmy, které vyšli zadara pro románskou televizi a jako dárek k časopisům.
-Bonusoví dárky!!!!!!
-aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaahhh!

stupeň tři: vyjednávání
-tak pane strome, chceme Oscara. nutně o potřebujeme. když nám dáš Oscara, dáme ti deset procent z....dáme ti celý Avatarský důchod a tržby za Happy Meal.

stupeň čtyři: deprese
-OOOOOOOOOOOOOOOO...SCAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAR!
-slabý. jsme slabý.
-neeeee. ten film je slabej.

stupeň pět: přijetí
-uklidněme se. chtějí natočit dvojku, třeba bude zpívat Celin Dion. měla by. taky budeme hrát ve šmoulech.
-jo, natačejí šmouly ve 3D.
-hehe

Valentýn; den zamilovaných nebo jen zátah obchodních společností

10. february 2011 at 11:05 I think
Ať už byli záměry tohoto svátku jakkékoliv, ztratily svou podstatu už na samém začátku. 

Valentýn byl římský kněz za vlády Claudia II., který zakázal manželství, neboť ženatí muži nesplňovaly hodnoty dobrého válečníka. Valentýn přesto tajně oddával, za to mu byla popraven a před svou smrtí, řekl své lásce: "Od Tvého Valentýna".

Nedokážu uvěřit, že si někdo připomíná úmrtí už dva tisíce let mrtvého kněze tím, že svým milovaným dá nějaký přitroublý dárek. Je sice milé dostat Valentýnku, básničku či vyznání, ale musí to být přesně 14. února? To, že někoho miluješ můžeš přeci říct kdykoliv a nepotřebuješ na to Den sv. Valentýna. Ať si klidně má svůj den v kalendáři, ale myslím, že je zbytečné brát to příliš vážně, neboť je to svátek, který k nám do Česka přitáhly obchodníci s kravinkama. Měli bychom si uvědomit, že na tomto dni vidí jen, jak si namastit kapsu, oni milují jen typ peníze, ale o tuhle lásku určitě nejde...

S naším krajem také nemá nic tento den společného, přeci jen Řím je daleko. Mi se máme rádi na 1. máje, my se líbáme až pod větvemi rozkvetlých stromů a to ne proto, že umřel nějaký kněz, ale protože je jaro nám vznáší spousta lásky do srdíčka a nemusíme nic kupovat! 

Není o tom dostat dárek, jen proto, že to tak někdo určil...



Jane Johnson - Tajemství berberského amuletu

10. february 2011 at 10:46 Books in my thoughts

1. Proč jsem si vybrala tuto knihu?

Zatoulala jsem se do dospěláckých..:)

2. Definujte knihu dvěma slovy (přídavným nebo podstatným)

tajemné amulety

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem, citoslovcem)

nalézt

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla, nebo nechtěl být.

Isabelle

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivim.

Ani nevíte, jak rychle se dostanete na Saharu.

6.  A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Vadil mi samotný začátek. Něco na způsob Lara Croft, otec arceolog odkáže dceři amulet a ona příliš zvědavá hodlá prozkoumávat místo, kde ho údajně nalezl. Akorát se nestřílelo a ona se zmilovala...idylka.

Filmový deník; Králova přízeň

9. february 2011 at 17:40 I saw

Nebudu tento film nijka zvlášť komentovat, prostě se mi líbil, mám ráda totiž historické filmy, kdy má hlavní roli žena. Takže se mi líbí snímky Vévodkyně, Bathory či Agora. Překvapující je, že jsem tento film objevila teprve teď, přesto že má tak dobré hodnocení na CSFD a hvězdné obsazení. Já se asi zhoršuji, nebo nevím. Zkrátka je to chytlavější verze než byla v seriálu Simpsonovi. 

Moje hodnocení: *****


sen z 8.2

9. february 2011 at 17:26
Moje kamrádka Markéta, mne pozvala na zmrzlinový pohár. Vyšli jsme z tělocvičny a šly jsme přímo ke školnímu bufetu, který se změnil v luxusní kuchyni, kde nám několik profesionálů připravilo gigantinský ohár ve kterém bylo snad vše na co si vzpomenete - čokoláda, šlehačka, strouhané ořechy, karamel, zmrzlina, oplatky, marchmallows, několik druhů ovoce, cucavé bonbónky, gumové bonbónky, ovocné likéry, marcipán...nějak jsme se do toho daly a pak jsme šly do té kuchyně a začaly vařit. 

Téma týdne: Smysl života

9. february 2011 at 16:57 I think
Podle mne je to něco nad čím se nemá cenu trápit. Čím více budeme na to myslet, tím více věcí můžeme prošvihnout. Pak nám to propluje mezi prsty, budeme pít alkohol, kouřit a litovat se jak je k nám osud a život nespravedliví. Přitom si každý vytvoří a volí svou cestu. V tom ten smysl je, dělat, co nás baví, naplňuje a stát si za svými názory ať už nás od nich kdokoliv odrazuje. Ne každý s titulem před jménem, penězi, velkým domem je šťastný. V tom smysl života nevidím, nevidím ho v celém tomto systému. No řekněte, celý život je o to starat se o své fyzické tělo. Musíme se umýt, najíst, zacvičit si. Pak se musíme starat o to, abychom si mohli zaplatit vodu na umytí, jídlo do ledničky a pernamentku do fitka. Ale abychom jednou měli peníze, musíme už v dětství zapomenout na smích a chodit do školy, kterou nás nutí brát vážně. Ve škole tvrdneme celé dopolodne po dobu třinácti let a většinou musíme pokračovat i na vysokou, abychom si koupili byt pro naše potomky a auto, abychom do práce dojeli. To je zvláštní a pesimistický pohled na smysl života. 

Optimisticky se dá říct, že život stojí za to. Osobně musím říct, že není nic příjemnějšího než se ráno probudit a nevědět, co se stane... :) 







Sněhurka; kapitola II.

8. february 2011 at 11:03
Ten, co ho měl uzdtravit se ho ptá na otázky, které si sám nikdy nepoložil. A proč vlastně? Bál se odpovědi. Má sice peníze, ale nemá rodinu, žádnou lásku. Neměl ani ženu, neměl čas na to se s nějakou seznámit neustále pracoval. Snažil se, doopravdy se snažil vzpomenout na nějakou šťastnou chvilku ve svém životě. 

Našel jí. Byl šťastný, bylo to ale už dávo. Když mu byl malý kluk, jezdíval s matkou a otcem na venkov. Otec říkal, že je příjemné občas vypnout a odpočívat jako normální smrtelník. Nijak zvlášť nevnímal rozdíl jejich domu a venkovního sídla s rozlehlou zahradou. Nicméně jeho rodičům to připadalo jako velmi skromné místo. Každé ráno když posnídali, už tenkrát jeho oblíbené vejce se slaninou, si nalepoval samolepky slavných fotbalistů do svého deníčku. Miloval fotbal a kdykoliv ho hrál byl šťastný, vždycky snil, že bude slavným jako jeho idolové. Otec mu správný postoj ke sportu nijak neupíral, za to se mu jeho hloupý sen vytlouct z hlavy. Tvrdil mu, že toho nikdy nedosáhne, že jeho úkolem bude vést impérium. Z toho byl zmatený, matka mu vždycky říkala, že sny se vyplňují, obzvlášť když je zdělíš padajícím hvězdám. Maminku měl rád, byl s ní šťastný. To ona mu koupila knížku z tvrdými deskami a řekla mu, že vést si deník není jenom pro holky. Poctivě si do něj zapisoval své touhy, myšlenky a příběhy, které mu poskytl každičký nový den. Jednoho dne si do něj zapsal o své kamarádce. Potkal jí když mu bylo deset, bylo léto a on byl s rodiči znovu na venkově. Hrál si v lese s fotbalovým míčem. V tom k němu přišla asi osmiletá holka, měla poměnkově modré oči a černé uhelnaté vlasy. Nikdy neviděl holku jako byla ona, byla hezká. Nevšímal si jí, nepromluvil na ní a ona na něj. Stála u smrku a dívala se, jak kličkuje s fotbalovým míčem mezi stromy. Špatně do míče kopl a on se přikutálel k jejím nohám. Chtěl za ním běžet, jenže dívka mu míč nahrála přímo do náručí. To by od takové male holky nečekal. Zeptal se jí na jméno, neodpověděla. Vypadala jako princezna, přesto s ním hrála fotbal lépe než kterýkoliv jiný osmiletý kluk se kterými kdy hrál. Nemluvili, prostě hráli. Určili si dva smrkové stromy jako bránu do které se strefovaly, byla lepší než on, nascvál jí propuštěl míče, aby viděl její úsměv. Začal jí říkat Sněhurka, nebránila se tomu, jakoby se jí to líbilo. Každý den se scházely v lese a sněčím si hrály, jednou po něm začala házet šišky a propukla mezi nimi válka. Jednou přinesla porcelánové panenky. Kdyby ho tenkrát viděl otec, co by řekl? Hrál si s holkou a s panenkami, to by byla ostuda pro celou rodinu. Blížil se konec srpna a tím i přicházel čas odjet domů. Naposlední den se Sněhurkou rozloučil a ona na něj porpvé promluvila: "Vrátíš se?" "Vrátím," odpověděl. Ještě by jí něco řekl, ještě by s ní mluvil, jenomže otec už nervózně stepoval u auta. Tenkrát se Sněhurkou byl šťastný. Byla to jeho jediná kamarádka, jediná holka, která nepištěla, když jí schodil do bláta. Sněhurka totiž věděla jaká může být s blátem zábava. 

Vrátil se zpět z této vzpomínky.

"Byl jsem šťastný." řekl rozhodně léčiteli. 

"Já vím," řekl léčitel. "Viděl jsem to."

"Jak to myslíte?" zamračil se.

"Viděl jsem vaší vzpomínku a vy jste si vzpomněl na chvíle, kdy jste byl šťastný. To je dobrý začátek. I když nevěřím, že jste byl šťastný jen jako dítě, když jste jezdil na vekov."

Chvíli se přebíral jeho slova. Neměl tušení, jak se ten šarlatán dozvěděl, že jako dítě jezdil na venkov. Prudce se posadil: "Nemáte mne náhodou léčit?"

"Vždyť vás léčím," pokrčil rameny.

Všiml si, že už netočí hlava a to ani po prudkém zvedutí. 

"Vzpomínejte nadále, kdy jste byl šťastný pane Watsone," přistoupil k němu a podíval se mu do očí. "Žádné maso a cigarety, příjdu se na vás podívat za týden." 

Na to odešel. Chvíli jen tak seděl, odfrkl si a otevřel šuplík v nočním stolku. Měl v plánu dát si pořádý doutník, když je mu teď líp. Dá si tabák a k obědu jehněčí. Nebude přeci odmítat jídlo, když se mu od snídaně vrátila chuť. Zkřivil se mu obličej, výbava jeho šuplíku byla pryč, nezbyl tam ai zapalovač. Zloděj jeden mizernej. Chtěl zavolat Natálii, ta už ale zaklepala na dveře vztoupila s velkým podnosem na rukou. K obědu dostal salát, šarlatán si přál, aby jedl zdravé jídlo. Díval se do svého chudého talíře, na kterém nebylo nic, co by chutnalo či vonělo. Rajče, okurka, ředkvička? Vždyť to je všecno přílohová zelenina. Natálie byla, ale přísná. Musel sníst celou porci toho "nic". 


Pokračováí příště....


Sněhurka; kapitola I.

7. february 2011 at 21:34
Byl starý, byl unavený. Ležel v posteli. V nesnesitelných bolestech hlavy tak poléhaval už třetí den. Přemítal co udělá až mu zaberou prášky, má ještě spoustu jednání, které již několikrát odložil, kvůli svému zhoršenému zdravotnímu stavu. Pracoval na budování svého impéria, stejně usilovně jako kdysi jeho otec i děd. Ti už ale dnes nežijí. Vzpomínal svého otce, to on mu zajistil život v přepychu. 

Přepych, vzdychl. Rozhlédl se po své obrovské ložnici s nejmodernějším vybavením sklobeným se starožitnostmi, které skupoval na aukcích. Pustil si televizi, ta ale jeho bolest hlavy neutlumila, spíše mu přitížila. Vypnul ji zavřel oči a usnul. 

Probral se, byla již noc. Snažil se rozkoukat, léky zabraly. Posadil se, hned na to se mu začala točit hlava. Cítil se omámeně, jako po tábakových cigaretách. Kouřil od svých šestnácti let, ačkoliv mu to otec zakazoval. Hloupý zákaz vezmeme-li v úvahu, že své první cigarety kradl právě v otcově pracovně. Znovu si lehl, přivolal hospodyni a požádal jí aby nazitří pozvala doktora Neilsona. Neilson byl stejně starý jako on. Malý obtloustlý panáček s několika tituly před jménem i za přišel už v sedm hodin ráno. 

Odborně provedl vyšetření, tvrdil, že se jedná jen o přepracování a nedostatku tekutin. Doporučil mu, aby více pil a dal si ještě několik dní pauzu. Na noční stolek mu položil několik bezbarvých prášků, kdyby bolest hlavy neustupovala. 

Ačkoliv pil a celé dny ležel, bral Neilsonovy léky, bolest neusoupila. Pozval si jiného mužíka s titulem MUDr., ten mu ovšem nebyl s kapkami nic platný. Tak to trvalo několik měsíců, už ani nevstával z postele. Zrušil všechna jednání. Spal a když se probudil měl pocit, že umírá. Tento pocit zaháněl cigaretovým kouřem, nepřestal i když mu to doktoři zakázaly, už jim nevěřil. Nevěřil, že se uzdraví, ať je to cokoliv. 

Jednou ráno když mu hospodyně přinesla jeho typickou snídani - vejce se slaninou a topinky s malinovým džemem. Z jeho oblíbeného jídla se mu začal zvedat žalůdek, vůně smažených vajec, kterou tak miloval se mu teď zdála odporná, i tak ze slaniny. A ta marmeláda, fůj, příliš sladká. Neměl chuť na sladké, neměl chuť na nic k jídlu. Za snídani hospodyni poděkoval a omluvil se jí za své vyjímečné nechutenství. 

Natálie, jak uvedla tmavovláska s modrýma očima kdysi na pohovoru do kolonky jméno se rozhodla jednat. Nemohla se na svého nemocného šéfa dál dívat, ačkoliv to dnes bylo poprvé, co se jí omluvil. Za pět let její pilné a poctivé péči o něj, o jeho košile a vždy naklepaný polštář. Také si jí často pletl s její kolegyní Rity, která se Natálii vzhledem nápadně podobala. Pán má asi slabost pro ženy typu Sněhurka. Nátalie nebyla ani nijak zvlášť bledá a Rita také ne, obě byly opalené, přitažlivé a zadané. 

Natálie k němu přizvala svého přítele, který zaobíral přírodní medicínou. Tvrdil, že každou nemoc vyléčí bylinky. Na to se mu vysmál, kdyby měl sílu vynat ho z domu udělal by to. Ten chlápek mu přišel směšný jako klaun z nějakého cirkusu. Na sobě měl volný hadry a tupě usmíval. 

"Jste šťastný?" pronesl najednou.

Hloupá otázka, tak hloupá, že nevěděl, jak má odpovědět. Chtěl něco namítnout, ale neměl slov. Jak šťastný? Jak štástný? Patřím mezi nejbohatší lidi na týhle pitomý planetě. Myšlenky se mu zahryzávaly do duše. Cítil se najednou tak...nešťastný.

"Vzpomeňte si, kdy jste byl doopravdy šťastný." zeptal se ten podivín.

Co mi rozkazuješ? Pronesl si pod vousy. Ale poslechl, začal si přemítat svůj život. Kdy byl šťastný? Jako dítě. Usmál se, bylo skvělé být dítětem. Úsměv se mu ale opět zkřivil, jako dítě neměl žádné kamrády, byl sám, stejně jako teď. Nikdo se nechtěl kamrádit s přebohatlým rozmazleným frackem, připouštěl si to - byl rozmazlený, ale zároveň byl neustále káran otcem. Celé své dětství nedělal ni jiného než, že jen poslouchal to, co se od něj očekává v budoucnu. 

"Nikdy jsem nebyl šťastný," vzdychl.




Nákupy z pohodlí domova

6. february 2011 at 17:38




Tvrdíme to každá - nemám co na sebe a někdy to je dokonce pravda! Někdy absolutně nevím, co na sebe hodit a skříň může být přeplněná k prasknutí. Nakonec stejně točím pořád ty stejný rifle s tou stejnou mikinou. Teď v zimě jsem ani nějak zvlášť nehleděla na kombinaci, všechno se totiž skvěle schovalo pod zimní bundou. :) Teď nám, ale sníh nějak roztává a otepluje se. Teď už si budou lidi všímat, bohužel...Tak jsem nakonec něco s Googlovou pomocí objevila. Boty jsem chtěla NIKE, ale moje peněžeka už tak dost krvácí. Kde jsou ty časy, kdy jsem byla malá a šetřila si do kasičky, abych si mohla jednou postavit dům. Popravdě ty prachy z kasičky jsou dávno v trapu, a to jich nebylo moc, snad tak jenom na malou rohožku s nápisem VÍTEJTE A ODEJDĚTE...

Líbí se vám alespoň můj výběr? 



Filmový deník; Machři

5. february 2011 at 19:17 I saw

Tlemila jsem se už při traileru, ale že budu tlemit i u filmu to bych nečela. Myslila jsem si, že to bude klasická komedie s tím klasickým americkým humorem, ale překvapili mě a to velmi mile. 

Moje hodnocení: *****


Filmový deník; Centurion

5. february 2011 at 19:13 I saw
centurion

Tak to byl masakr, celkově jsem to vnímala film, ale doopravdy se tenkrát takhle navzájem vraždili? Žili aby přežili, zatímco my u televizních obrazovek přežíváme...alespoň tak jsem to cítila už od prvních scén. Kritika se mi zdá drsná, natáčí se daleko více zuboženějších filmů a Centurion mezi ně určitě nepatří. Mám ráda takto akční historické filmy, třebaže se mi zvedal žalůdek, když pojídali teplou potravu ze žaludku jelena. Jen jsem chvílemi nevěděla o co se jedná, mezi postavami jsem brzy ztratila. Neměla jsem tušení kdo je kdo, snad za mou zmatenost mohla pozdní večerní hodina nebo scénarista sám.

Moje hodnoceí: ***


Poslední píseň - Nicholas Sparks

5. february 2011 at 12:18
Ronnie odjela na prázdniny k tátovi společně se svým mladším bratrem Jonahem. Táta je před lety opustil, Ronnie s ním tři roky nepromluvila a vzdala se svého talentu - přestala hrát na klavír. Po příjezdu se s otcem ani nepřivítala, odešla na pláž kde se seznámila s Galadriel, které nikdo neřekne jinak než Blaze. Poznala i Marcuse Blazinýho kluka, který s ní prohodil flirt. Ronnie flirtování odmítla a raději odešla. Blaze si to však vysvětlila jinak a s Ronnie se dál nebavila.
Do Ronnie omylem narazil Will a celou jí polil koktejlem. Místní volleybalový krasavec se jí omluvil, choval se mile, ačkoliv Ronnie měla tu svou náladu. Doma to nebylo o nic lepší, Jonah si to se svým tátou užíval a Ronnie mu stále jeho odchod od rodiny vyčítala. Vyčítala mu i jeho hru na klavír, kterou brala jako návnadu na svou skrytou touhu na něj opět hrát. 
V noci se před domem proháněli mývalové a cosi z písku vyhrabovali ven. Ronnie zjistila, že vyhrabují želví vajíčka. Jako správná vegeteriánka a milovnice zvířat každou noc u vajíček seděla a před predátory je chránila. Zavolala do místního akvária a svůj nález nahlásila. K jejímu překvapení se na vejce přišel podívat Will. V akváriu pracoval jako dobrovolník a vejce hlídal každý večer s ní. Ronnie se mu zalíbila, Ronnie tvrdohlavě naznačovala nezájem, ve skutečnosti jí Will přitahoval jako magnet. 
V obchodě se Ronnie po dlouhé době potkala s Blaze, nepromluvila na ní ani slovo. Jen jí před odchodem s obchodu dala do kabelky cédečka a pak jí vyčetla její flirtování s Marcusem. Ronnie se jí snažila vysvětlit pravdu, ale byla zadržena za krádež. Doma tátovi vše vysvětlila. Moc jí ale nevěřil, jednou Ronnie totiž už kradla doma v New Yorku. Majitel obchodu, ačkoliv byl Stevův přítel na ronnie podal žalobu. 
Jonah s tátou pracoval na vitríně okna pro nový kostel. Ten starý shořel, jak se Steve domníval jeho vinou. Ve chvíli kdy začal kostel hořet, hrál uvnitř na klavír a udělalo se mu zle, myslil si, že schodil svíčku nebo něco takového, nic kvůli svému zhoršenému zdravotnímu stavu nepamatoval. Will ale věděl, že za to všechno může Scott - jeho volleybalový spoluhráč. Tenkrát toho moc vypil...
Ronnie s Willem návazala vztah. Will jí pozval na svatbu své sestry. Na šaty dostala od táty peníze, ty ale cestou do obchodu dala Blaze. Ronnie se stala svědkem její hádky s Marcusem. Marcus jí opustil a z Blaze se stal prakticky bezdomovec. Neměla na šaty peníze, ale získala je od Jonaha, kter si je poctivě šetřil. Dostával peníze od Ronnie kdykoliv něco provedla a mělo to zůstat tajemstvím. 
Svatba byla dokonalá. Willova rodina nepatřila mezi nejchudší, z celkové výzdoby rozlehlé zahrady kolem velkého domu se to dalo rozeznat. Marcus svatbu narušil, přišel si pro Blaze, která na svatbě dělala servírku. S Willem se pohádali a Marcus vyhrožoval, že ten požár na Scotta práskne. Will věděl co by to znamenalo. Scott by přišel o svou šanci dostat se do školního volleybalového týmu a přišel by o stipendium na univerzitě. 
Volleyballový zápas měl rozhodnout zda se Scott na univerzitu dostane. Na tom zápase byli všichni i Marcus s Blaze. Blaze se k němu vrátila, protože neměla peníze. Spolu měli tancovat, aby si nějaké vydělali. Po jejich vystoupení začali žonglovat s ohnivými koulemi. Jednu Blaze nechytila a chytlo jí tričko. Will kvůli tomu opustil zápas, aby jí dostal do nemocnice, co nejdříve. Scott se kvůli tomu, že Will odjel nedostal na univezitu, protože zápas se nedokončil. 
Malé želvičky se vylíhly, Ronnie to sledovala s Jonahem, Stevem i Willem. Když mořské vlny spolkly malé tvorečky, začal Steve kašlat, zkácel se a z pusy mu vytékala krev. Musel do nemocnice, musel s pravdou ven. Už více než rok věděl, že má rakovinu žaludku a své děti na prázdniny pozval, aby poslední chvíle byly společné. 
Z New Yorku přijela máma. Steve už mezitím dost zhubnul a už ani nechodil. Ronnie nechtěla odjet, chtěla s ním zůstat. Vyčítala si, že s ní mroky nemluvila i to, že teď o prázdninách byla více s Willem než s ním. Všechno tohle si vyčítala ještě více, když jí došlo, že ten kdo zahýbal, byla máma. To ona měla jinýho a proto se Steve odstěhoval. Také si přečetla dopisy, které jim napsal, ale nikdy nebyli doručeny. 
Na klavíru ležely noty "Pro Ronnie". Ronnie začala hrát a nedokončenou poslední píseň dopsala. Steve umřel, pohřeb proběhl v novém kostele s vytrínou, kterou Jonah s willem dokončil. Steve byl spálen, jak si přál.
Ronnie měla přijít i o Willa. Will měl odjet studovat, kvůli ní, ale zrušil matčino přání. Tak moc se milovali...

Nečekala bych, že bych někdy nějaký LoveStory přečetla do konce, ale bylo to poutavé a zajímavé počteníčko. Samozdřejmě, když se nejdříve podívate na film, tak vám to znechutí čtení - takže nejdřív rozhodně si to přečíst!

Moje hodnocení: ***


Téma týdne: Noční obloha

5. february 2011 at 9:54 I think
Kdykoliv se podívám na noční oblohu zatají se mi dech. Jsem jakoby omámena a zcela mnou proudí takové zvláštní pocity. Nebe nejde ani popsat slovem "velké" nebo "obrovské", nekonečnost vesmíru nepopíšeme žádným slovem. 

Když vidím to množství hvězd různě od nás vzdálených, říkám si, přeci nemůžeme být ve vesmíru sami. Bylo by to až příliš divné - lidé na Zemi a toť vše? Obrovský vesmír, obrovská nekonečnost a jen jedna galaxie a jen jedna planeta s žijícími tvory...Blbost. Třeba si totéž myslí oni, triliardy světelných let odsud. Nebo o nás vědí a jsou překvapeni, jak tady žijeme. Ačkoliv si myslíme, že jsme chytří pro ně můžeme být zcela primitivní formy života. 

Ne každý je a byl primitivní. V minulosti třebaže si lidé mysleli, že půda pod jejich nohama je placatá si brzy zvykly na to že je kulatá a za stovky let se lidé na noční oblohu vypravili s vlaječkami svých zemí, zanechali je tam a doufají, že jim někdo odpoví.

Kromě měsíce, který byl inspirací mnoha lidem při tvorbě, se kolem Země otáčejí družice pro naší telekomunikaci a televizní vysílání. Takové družice mě často deprimují, myslím si, že jsem zahlédla UFO a ono nic. Myslím, že padá hvězda a ono nic. 

Hvězdy. Někdo má svojí hvězdu na chodníku v Hollywoodu, někdo si ji v období 2. světové války musel přišít na oblečení. Ale mít na obloze svojí vlastní hvězdu nemůže mít nikdo. Hvězdy nepatří nikomu, ani planety. Můžeme si jednotlivá souhvězdí různě pojmenovávat, abychom věděli o které se jedná, ale nikdy nebude lidem něco patřit. Planeta Země nám také nepatří, v tom se mýlíme...My patříme jí. A hvězdy patří noční obloze...vesmíru. A my toho ještě hodně nevíme.

Víme, že noční obloha je to nejkrásnější co máme nad hlavou, tedy pokud není zataženo. Pro naplnění krásných chvil, prostě vzhlédnout.



Cítím se prostě skvěle!

5. february 2011 at 9:30
Dlouho mi nebylo tak dobře jako teď, opustila mě moje deprese ze všeho kolem. Pomohla mi meditace - to není vtip. Vážně není důvod pochybovat, že by meditace byla nějaká hloupost pro pár chlapíků v sukních. Prostě na YouTube jsem si našla nějakou meditační hudbu a relaxovala. Všechno napětí a stres se uvolnilo, konečně jsem se dokázala i pořádně najíst. V debce jsem toho snědla doopravdy málo. Znáte to ne? 

Všechno teď vidím tak nějak jinak, mám chuť jít se projít, mám chuť jít s kámošema ven. Prostě baví mě žít! A teď mě čekají návrhy skříní pro můj nový pokoj. Taky se musím chvíli učit a zítra mě čeká pěší chůze za babičkou. Tak...toď vše k mému "uzdravení". Jak jsem se mohla tak dlouho trápit kvůli takovým hloupostem? 


Relaxujte, to pomáhá. ;)

Nicholas Sparks - Poslední píseň

5. february 2011 at 9:18 Books in my thoughts
Poslední píseň (Sparks Nicholas)


1. Proč jsem si vybrala tuto knihu?

Jednoduše: Nejdříve kniha, potom film..;)

2. Definujte knihu dvěma slovy (přídavným nebo podstatným)

poslední píseň :D

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem, citoslovcem)

milovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla, nebo nechtěl být.

Ronnie, pobýt u táty, který mě má rád s klukem, který mě miluje s hodným mladším bráškou...ačkoliv některé situace bych vymazala, například ta smrt táty a krádež v obchodě. Pak by to teprve bylo dokonalé.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivim.

Líbí se mi, že v příběhu nechybí ani vtip. Celkem se mi líbili argumenty, které postavy pronášely snad na každé stránce. :)

6.  A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Hlavní postavě - Ronnie umřel táta, ale to rozhodně není chyba, umřeme přeci všichni. Ale mě to tak dojalo...:) Takže to není chyba, je to pouze negativní situace na konci celého příběhu, ale celkem se to vyrovná, protože Will (přítel Ronnie) neodjede na školu, kterou mu vybrala matka.