March 2011

P.C.Castová, Kristin Castová - Škola Noci 3 a 4; vyvolená a nezkrotná

19. march 2011 at 14:15 Books in my thoughts
kniha Škola noci 4: Nezkrotnákniha Škola noci 3: Vyvolená

1. Proč jsem si vybrala tyto knihy?
nerada si domýšlím co se dělo dál...

2. Definujte knihu dvěma slovy (přídavným nebo podstatným)

škola noci

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem, citoslovcem)

vyvolená a nezkrotná

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla, nebo nechtěl být.
Afrodita.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivim.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Mám stejné názory jako u předchozího dílů.


P.C.Castová, Kristin Castová - Škola Noci 2; Zrazená

19. march 2011 at 14:10 Books in my thoughts
kniha Škola noci 2: Zrazená

1. Proč jsem si vybrala tuto knihu?

navazuji...

2. Definujte knihu dvěma slovy (přídavným nebo podstatným)

škola noci

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem, citoslovcem)

zrazená

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla, nebo nechtěl být.
Afrodita.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivim.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Mám stejné názory jako u předchozího dílu.


P.C.Castová, Kristin Castová - Škola Noci 1; Označená

18. march 2011 at 20:04 Books in my thoughts
kniha Škola noci 1: Označená

1. Proč jsem si vybrala tuto knihu?

čistá zvědavost

2. Definujte knihu dvěma slovy (přídavným nebo podstatným)

škola noci

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem, citoslovcem)

označená

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla, nebo nechtěl být.

Ehm, například se Zoey samotnou, ale to bych lhala. Být vyvolenou není nic pro mě, zkusila bych si roli Afrodity nebo Zoeyiny babičky.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivim.

Nenudila jsem se tak jako při Upířích deníkách nebo pří vampýrské akademii, nechyběl tady totiž humor a doopravdové myšlení teenagerů 21.století. To se mi líbilo asi tak nejvíce, že je to psané stylem Meg Cabotové a to mi sakra vyhovuje :)!

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Zoey mi přišla až přehnaně vyvolená, prostě bylaa takovým Harrym Potterem ve Škole noci. :)


Krakonoš

18. march 2011 at 19:53 I wrote
Kdysi dávno nedaleko Žacléře žil sedlák se svými třemi syny. Vlastnili malé hospodářství, se kterým sedlákovi nejstarší synové pomáhali. Ten nejmladší moc práce nezastal, protože byl ještě malý, vidle byly vyšší než on a sekyrku ani v rukou neudržel. Za to chodil do Žacléře na trh, kde prodával vejce, mléko a někdy na podzim jablka.

Jednou šel takhle nejmladší z bratrů na trh s nůší vajec a u potoka zahlédl podivného tvora. Bylo to snad zvíře, ale velmi podivné. Takové zvláštní zvíře nikdy předtím neviděl. To zvíře mělo opeřený trup s velkými křídly, přední pár kopyt byl kravský a zadní koňský. Kozí hlava se na hocha šklebila velkými bílými zuby a dívala se na něj velkýma rudýma očima. Chlapec nemohl přehlédnout obrovské jelení paroží, oslí uši a dlouhý ocas lišky. Chvíli se na sebe dívali a pak se zvíře otočilo a vzlétlo k obloze.

Chlapec šel dál, když byl téměř u města, potkal chudého starce, který se šklebil úplně stejně, jako to zvíře u potoka. Stařík u sebe neměl ani krejcar, jen na zádech měl prohnilý pytel. Chlapec slušně pozdravil a stařík jen pokývnul hlavou. V tom se k nim po cestě přiřítil koňský povoz s jakýmsi boháčem, aby včas uhnuli, musil chlapec starce stáhnout k zemi. Při tomto manévru se rozbila všechna vejce. Stařík mu poděkoval, a když se chlapec rozbrečel, nabídnul mu svůj pytel, že ta vejce kupuje. Chlapec váhal, ale prohnilý pytel si vzal a poděkoval. "Ten pytel mi ale příště vrať." řekl stařík, než odešel.
Doma se do pytle podíval. Bylo tam několik shnilých řep. Otec rozzlobeně vzal pytel, otočil ho vzhůru nohama a z pytle se začaly vypadávat řepy, ale už ne shnilé, ale krásné, velké a sytě červené. Otec se usmál a druhý den poslal nejmladšího synka znovu na trh a tentokrát s kouzelným pytlem. Chlapec na trhu prodával červenou řepu, čtyři krejcary za kus. Takhle řepu prodával celý týden. Až jednou přišel za ním stařík, že chce svůj pytel zpátky. To byl u toho, ale jeho otec a ten řekl, že nejdříve si udělají řepy zásobu, aby měli, co na prodej. A tak celou noc nejmladší z bratrů přepočítával řepu, a násobil je čtyřmi a počítal, s kolika penězi by si mohli postavit stáj a opravit chlév. Celou světnici měli zaplněnou řepou, ale otec se pytle nechtěl vzdát, tak ho vyměnil za jeden stejně starý pytel. Stařík si ničeho nevšiml a oni dále bohatli na prodeji řepy.

Za několik let, když už měl sedlák vybudovanou velikou farmu. Přišel si stařík znovu pro svůj pytel. Otec mu ho už vrátil doopravdy, protože teď už řepu prodávat nepotřeboval, měl spoustu dobytka a za maso vydělal více peněz. Stařík to chtěl nějak zúročit a přál si, aby s ním odešel nejmladší syn. Sedlák byl proti, ale synovi se nelíbilo, jak staříka před lety podvedli a odešel s ním do hor.

Na jednom rozlehlém kopci měl stařík chaloupku,za kterou měl malou zahrádku s červenou řepou. Stařík chlapci přikázal, aby všechnu řepu přesně na kus přepočítal, a pak se smí vrátit domů. Chlapec tedy počítal a počítal, ale vždy se nějak spletl a vždy došel k odlišnému výsledku. Připadal si jako naprostý hlupák, že nedokáže spočítat těch několik pár řep. Takto počítal několik dní, až to vzdal. Stařík se mu posmíval: "Rýbrcoule, Rýbrcoule!" Když se chlapec zeptal, nač řepu počítá, odpověděl mu: "Jen tak, víš, zatímco vy jste si brali z pytle řepu, z mé zahrádky jí ubývalo. A teď když jsi je teď počítal, tak já jsem pokaždé, když si dopočítal dvě nebo tři řepy z pytle vytáhl." Na to se začal smát a chlapec vykřikl: "To není sranda!" Stařík se přestal šklebit a chlapce se zeptal: "Nemáš hlad? Mám tu řepu."

Chlapec měl doopravdy hlad a tak jednu řepu snědl. Druhého dne, když se uviděl ve vodní hladině ve studni, zjistil, že zestárl. Byl plešatý, vrásčitý a z brady mu visely dlouhé vousy. Zeptal se staříka, co to má znamenat. V tom se stařík přeměnil v to zvláštní zvíře, které kdysi při cestě na trh viděl.

"Já jsem Duch hor, Rýbrcoule. Už mi mnoho dní nezbývá, teď ty postarej se o mé hory, o mé lesy a o má zvířata."

A to bylo naposledy, co Rýbrcoul to zvíře viděl. Od té doby, žil v jeho chaloupce. Domů se již nevrátil, chodil po horách. Pěstoval na zahrádce řepu. Takto žil několik let, ale již nestárl, vypadl pořád stejně. Začal rozumět zvířatům, později rostlinám, dokázal naslouchat větrům a zpěvu šumících pramenů. Kolem jeho chaloupky, si lidé začali stavět statky. Jednoho dne prodal svou chaloupku svému nejstaršímu bratrovi, který ho nepoznal, ale pověděl mu vše, co stalo s jeho otcem a jeho nejmladším bratrem, který odešel do hor se staříkem a už se nevrátil. Byl rád, že se s bratrem setkal, ale více ho už neviděl. Neusadil se nikde, chodil a stále chodí od města k vesnici, od vesnice k horám, od hor ke kopcům a stará se o své lesy a zvěř.